Bajka začíná, když vyrazila těhotná vlčice na lov ovcí, protože měla hlad a tím také strach o své mládě, které bylo uvnitř. Ovce byly ale hlídané smečkou psů, a ty vlčici odhalili, a posléze vyrazili stíhat vlčici. Během této honičky se vlčice smrtelně zranila. Přesto než umřela, stihla porodit malé vlčí mládě. Když pak dorazili psi k mrtvole vlčice, našli tam mládě nějakého zvířete, kterého ještě nikdy neviděli. Mládě bylo podobné psům a chlupaté jako ovce, a tak se rozhodli malého odnést do stáda ovcí, aby se tam o něj postarali. A tak vlčí mládě vyrůstalo s ostatními jehňaty a žilo stejně jako oni. Ovšem oproti nim to nemělo tak snadné a lehké. Neměl dobré zuby, aby mohl jíst seno a trávu. Měl ostré drápky, kterýma nejednou nechtěně ublížil jehňatům, takže si s ním přestali hrát. Navíc se mu posmívali za jeho „divně“ protáhlou tlamu, špičaté uši a legrační srst. Vlčí mládě bylo z toho moc smutné a každou noc si chodilo naříkat směrem k měsíci (výt). Nechápalo, že i když se snaží být tou nejlepší ovcí, nic se mu nedaří a nikdo ho nemá rád. A tak plynuly týdny a měsíce, až jednou ....
....jednou si vlčí mládě hrálo samo v křoví. Nevědělo, že ho delší dobu sleduje velké tmavé zvíře. Za chvíli vystoupil z úkrytu, a v tu chvíli toho velikána vidělo také vlčí mládě. To se leklo a chtělo utéci, protože vědělo, že ovce se tohoto velkého tmavého netvora bojí, protože je loví a zabíjí. Nicméně daleko neuteklo, velký tmavý netvor ho rychle chytil.
-„Proč jsi utíkal přede mnou?“, ptal se.
-„Bál jsem se tě, že mě zabiješ a sníš“, odpovědělo vlčí mládě.
-„Proč?!“
-„Protože zabíjíš ovce a jíš je“, odpovědělo.
-„Pojď za mnou“, odpověděl ten velký tmavý tvor.
Vlčí mládě se bálo odmítnout, a tak poslechlo. Brzo došli k nějaké jeskyni, bylo to jeho doupě. Vevnitř ležela jedna z nedávno ztracených ovcí. Velký tmavý tvor ukousl velký kus masa z té ovce a hodil to před mládě. Vybídl ho, ať to sní, že mu to udělá dobře. Mládě nechtělo jíst někoho z jeho stáda, ale bálo se odmítnout, a tak nesměle poslechlo. Bylo překvapené, že mu to zachutnalo. Snědl to tak rychle, že mu velký tmavý tvor hodil ještě další kus masa. Mládě nechápalo, že poprvé v životě se cítí nasyceně a spokojeně, ne jako když jedlo trávu či seno. Pak tmavý velký tvor řekl, ať jde za ním ke studánce napít se. Když oba pili vodu, řekl mláděti, aby se podívalo na hladinu vody. Mládě tam vidělo dva stejné tvory, jeden byl větší, starší a silnější...druhý menší. Na to ten velký tmavý tvor řekl:
„Jak vidíš, oba jsme stejní, protože nejsi žádná ovce, ty jsi vlk jako já. A protože jsi vlk, začni žít jak vlk, protože to je tvoje přirozenost, to jsi skutečně ty!“.
2024 ©