Všimli jste si, že děláte od narození pořád to samé dokola, jako kdybyste žili podle nějakého předem nastaveného programu, který spadá do nějakého pevně daného systému, který se řídí podle předem zadaných algoritmů o dvou hodnotách (1/0, ANO/NE, plus/minus)?!
Jen si to vezměte. Většinou se západem slunce jdete spát a v noci spíte, s východem slunce se probouzíte a celý den probdíte. Každý den, do kterého vstáváte, je v podstatě stejným a liší se jen podle toho, co vás zrovna čeká za povinnosti. Ty jsou víceméně pořád stejné, a tak časem z toho máte všední stereotyp.
Většinou se budíte a usínáte ve stejném bytě a ve stejné posteli, a to označujete jako domov. Žijete rutinně, tj. děláte prakticky pořád dokola stejné (podobné) aktivity a snažíte se den žít stejně jako v minulých dnech či týdnech. A to označujete jako plnohodnotný život, kterému když se vymykáte, vnímáte to jako něco divného (ne-li negativního).
V podstatě jste vychováni tak, abyste nevybočili...a byli podobní (nebo dokonce stejní) k ostatním lidem v okolí. Jste vychováni tak, abyste byli chytří a schopní tak akorát - ani moc, ani málo. Jste vychováni tak, abyste v dospělosti založili rodinu a měli hodně dětí. Jste vedeni tak, abyste začali pracovat co nejdříve, a pokud možno co nejvíce a co nejdéle, protože se vám říká, že jen tak budete dobří a plnohodnotní lidé..a že jen tak můžete mít spokojený a šťastný život.
Logicky z toho plyne, že mít dobrý vztah a rodinu...mít dobrou práci se slušnou výplatou, z toho se stává vaše nejzákladnější motivace pro život. Tuto motivaci zvýší ještě argumenty, že pak budete mít výhody ve společnosti, ve které žijete..že pak se bude mít vaše budoucí rodina dobře...že pak vy sami se budete mít dobře, až budete jednou starší. Proto práci a vydělávání peněz obětujete největší část vašeho života. Proto touze po moci, slávě a majetku obětujete většinu svojí energie. Logicky tím ale nezbývá čas na váš osobní život, na naplnění snů a užívání si všeho skutečně hezkého.
Na to má dojít, až když jste staří, aspoň tak se vám to říká. Ale má to háček v tom, že ne vždy se člověk dožije tak požehnaného věku. Navíc když už se člověk dožije stáří, ne vždy má životní podmínky pro klidné stáří. A když se přece jen člověk dopracuje ke klidnému stáří v uspokojivých podmínkách, už je tady smrt!
Současným prioritním měřítkem o tom, jak vnímáte svůj život úspěšně, šťastně a spokojeně jsou -> peníze. Jaký to paradox, že v podstatě jde o bezcenné papírky a kovové tretky, přesto jim oddaně podřizujete životy. Necháváte se jimi ovládat, protože vás zprostředkovaně nakrmí, uživí, ubytují, pobaví, přepraví, ukojí vaše touhy a potřeby.
K penězům patří také pojem majetek. Oba tyto pojmy vám diktují, jaká tvořit životní rozhodnutí, a jak posuzovat všechno(a všechny) ve společnosti. Dokonce vám dokážou formovat osobnost a názory. Máte nastavené „měrné“ hodnoty podle prodejnosti, podle ceny peněz nebo podle hodnoty majetku. Podle těchto „měrných hodnot“ posuzujete také jiné lidi a hodnotíte jejich charakter.
Logicky z toho plyne, že většina lidí vidí v materialismu hodnoty, díky nimž mohou uspokojit své základní potřeby jako být šťastný, spokojený, veselý, radostný apod. A tak všichni hledají štěstí v tom, že chtějí vlastnit drahá auta, velké domy, luxusní vybavení, drahé šperky a hodinky, dokonalé oblečení, nejnovější mobily, dobře vynášející práci, prospěšný bussines, jezdit na drahé dovolené, nakupovat co nejvybranější potraviny atd.
Všichni chtějí být úspěšní, slavní, uznávaní, respektovaní, známí, mocní, bohatí, neporazitelní, všemi milující atd. Všichni chtějí mít krásného a zajištěného partnera (krásnou sexy partnerku) a k tomu patřičné obyvatelné zázemí. Jaká to ironie, že i když se všichni dočkají těchto hodnot, pořád se necítí šťastně a spokojeně, pořád jako by tam něco chybělo, pořád jako by to nebylo ono. A proč?!
Protože čím více toho materialismu lidé mají (získají), tím jsou více nespokojení, nešťastní, frustrovaní a neradostní. Jde totiž o hodnoty zatížené „Strachem“. Proto nikdy nebudou šťastní, protože se celou dobu bojí, že o to jednou přijdou. Konec konců, nevšimli jste si někdy, že nejvíce šťastní jsou ti lidé, kteří prakticky nic nevlastní?!
Malá otázečka na závěr. Pokud takto podléháte penězům a majetku, jste skutečně svobodní? Nepatříte spíše těm, kterým ty peníze SKUTEČNĚ patří!? Nepatříte těm, kteří „rozházeli“ ty peníze mezi vás, a kteří vás zásobují materiálními hodnotami a věcmi?! Skutečně jste svobodní, když vaše štěstí a spokojenost závisí na tom, co vám dává někdo druhý?!
Jdeme dál. Když se narodíte, máte přidělené jméno a příjmení podle rodičů, k tomu rodný list s nějakým číselným kódem (rodné číslo), pod kterým jste vedeni v celém systému. Časem toto doplní nezbytné identifikační dokumenty jako občanský průkaz a pas, bez nichž jste prakticky „neplnohodnotní“ pro lidskou společnost a nemůžete se pohybovat volně. Do dospělosti jste vybaveni další škálou všemožných dokumentů a id-karet, které vás nějakým způsobem pověřují či opravňují k tomu či onomu, a bez nichž nemáte nárok na valnou většinu věcí a služeb. Po narození vám ještě přidělí státní a národnostní příslušnost. Máte dokonce určenou rasovou, náboženskou, politickou a sociální zařazenost. Toto vše se přiděluje podle rodičů a podle místa, kde jste se narodili, a v němž budete následně žít, resp. podle společenských pravidel v místě, kde žijete.
A tím to nekončí. Musíte se podle toho všeho náležitě chovat, patřičně uctívat hodnoty spojené s onou zařazeností a oním prostředím, poslouchat a řídit se podle zákonů a norem spadajících do daného prostředí, a pochopitelně musíte negativně reagovat na opoziční (opačné, nepřátelské) alternativy. K tomu všemu jste vedeni a učeni po celý život. Tomu všemu musíte věřit...a taky věříte!
Co je důležité si uvědomit – nikdo se vás na nic neptal, nikoho nezajímal váš názor, jestli se vám to bude líbit, zda s tím budete souhlasit, protože jste byli malé a hloupé děti. Pochopitelně nebyl ani vytvořen nějaký systém, který by umožňoval v pozdějším věku, kdy už nejste dětmi, abyste si sami všechno vybrali a nastavili podle svého.
Jak vidno, v podstatě člověk nic nemá svého, ani svou osobnost, identitu, názory a myšlení. Naopak, všechno má přejaté z druhé strany a musí tomu věřit, protože to tak dělají všichni kolem, a protože kdyby v to nevěřil, měl by složitý život ve společnosti.
Otázka na závěr, přejímání osobních hodnot a názorů od druhých (z cizího zdroje) je skutečně vyjádřením vaší svobody?! Co potom vaše vlastní osobní názory, myšlenky a představy? Kde jsou, kam zmizely?!
Jdeme na další důkaz o vaší „Svobodě“. Zmíním pojem – čas. Už od narození podřizujete život hodinkovým ručičkám. Čas vám diktuje, kdy máte vstávat, kdy máte spát, kdy máte jíst, kdy máte pracovat, kdy máte volno, dokonce kdy se máte radovat nebo stresovat.
Nikdo se nepozastaví, proč rok má zrovna tolik dní a měsíců, proč den má zrovna tolik hodin, proč hodina má tolik minut, proč se nepoužívají jiné časové hodnoty, nebo jak to bylo s časem před stovkami let, proč se má spát v noci a ne ve dne. Nikoho nezaráží evidentní časové "nesourodosti", které v jinak přesném systému by přece neměly být. Přesto všichni věříte této kolektivní pravdě nazvané "Čas", která funguje relativně „chvilku“ (v kontextu s tím, jak existuje dlouho lidstvo).
Ale nejen to. Věříte všem dalším kolektivním pravdám. Berete všechny tyto pravdy jako jediné a správné, o kterých se nesmí pochybovat, přestože ještě před týdnem se věřilo nečemu jinému, a teď zase nějak jinak.
To se děje proto, že věříte všemu, co se vám předhodí od „autorit“, které jste naučeni poslouchat, a kterým jste naučeni věřit. A protože tomu věří všichni ostatní, vy se k nim přidáváte bez váhání. Znovu stejný vzorec, kdy někdo „druhý“ vám něco říká, a vy tomu věříte a následujete to!
Jdeme dál. Nejspíše věříte tomu, že v tomto světě jsou nejcennějším obchodním artiklem věci jako zlato, drahokamy, ropa, zbraně, nemovitosti, cenné papíry a jiné materiální věci. Ale co když tím nejvíce cenným obchodním artiklem je něco jiného? Co když jste to vy - lidé?!
Co když jste něco jako palivo či spotřební artikl, který využívají ti, kterým patří tento svět?! Co když jste něco jako otroci, kteří svým "Pánům" pokorně staví města a silnice, řídí jejich stroje, válčí jejich války, myslí podle jejich doktrín, žijí podle jejich politik a ekonomických systémů, poslouchají jejich zákony, dělají jim zábavu, slouží pro jejich rozmarná rozptýlení, živí je svou energií atd.?!
Někteří z vás cítí, že ve světě je něco v nepořádku. Nevíte co přesně, proto jediné co děláte, že čekáte na někoho (na něco), kdo (co) to vše změní, resp. jen tak přežíváte, a doufáte, že jednou nějaká vyšší síla „zasáhne“. Jenže nic se nebude dít, když si budete myslet, že to udělá někdo za vás, nebo se to udělá samo. Nějaký politik, podnikatel, vládní strana, světová aliance, přírodní katastrofa nebo vyšší božská moc. A proč tomu tak je? Protože nikdo tu není pro vás - pro lidi. Naopak, vy tady jste pro ty druhé. A protože tento svět pořád bude fungovat stejně bez ohledu na to, jak se změní lidská společnost.
A tak změny musíte udělat vy sami, protože ty změny se týkají vás sámotných! Když totiž změníte sami sebe, svět kolem vás se začne taky měnit!!
2024 ©