VILNÉ SNĚNÍ O KRÁSE

Napsal Ylevunor (») ve středu 1. 8. 2018 v kategorii BÁSNĚ, přečteno: 1863×

Giovanni_4  

 
Taková krása, co přede mnou jest,
smysly zatemňuje.
Krása nesmírná, to na mou čest,
horkost v těle se stupňuje.
 
Krása tak živelná, až z ní chtíč vstává,
jak bujné představy já z ní mám!
Krása taková, až se mi stává,
že v mysli se oddávám těm vilným hrám.
 
Sním, jak té krásy se dotýkám,
v pokoji tmavém s rudou stěnou,
v posteli měkké, jsem tam s ní sám,
v milostné objetí nás touhy ženou.
 
Sním, jak hladím to krásné tělo,
všem malířům vzorem by mohlo být.
Dělat si s ním, jak by se chtělo,
ve svoji náruči ho pevně mít.
 
Sním o tom, jak každý kousek laskám, líbám,
jak se mazlím s tou hebkou kůží.
A když nic nedělám, jen se opojně na ni dívám-
na tu kouzelnou, voňavou růži.
 
Sním, jak svou vášní ničím tu krásu,
do rytmu mých pohybů se svoluje.
Jak marně hledám před tím spásu,
má chtivost v té jímce slasti doluje.
 
Sním, jak przním ten vonný květ,
jak můj chtíč ničí, vše co jde jen,
a to tak dlouho, než se začnu chvět,
a svou horkou touhu vypustím ven.
 
Ach, ta krása - proč je tak v dáli,
nelze ji držet, nic slastného mít!
Jak jen by si s ní mé rety hrály,
však nelze nic dělat...jen o ní snít!
Štítky: báseň, poem, vilnost, touha, sen, krása

Komentování tohoto článku je vypnuto.