Moje mysl je chtíčem zalitá,dostává od něj slastného laskání. Po chvíli je z toho jak kyjem ubitá,vnímám v hlavě ševelné praskání.
Chtíč mě omámil zrůdnou sličností,snivé tužby jsou jeho zbraní.Po chvíli podléhám lačné chlípnosti,jíž jsme..já a vy všichni .. štvaní a hnaní.
Když touha a chtíč v jedno se spojí, stává se z toho hřejivé prokletí, páč jen vilné pocity v hlavě se vyrojí - a aspoň na chvíli člověk do ráje poletí!
A chtíč dál a dál .. duší prostupuje, bez ostychu, bez slitování. O našem osudu rázně rozhoduje, žádná vůle nás před tím neochrání...
...vzpomínám nyní .. na ten okamžik, slastný stud z toho jde v mojí hlavě. Ten její výraz ve tváři, z rozkoše křik,když jsem hýčkal její tělo něžně a hravě.
Vrhl jsem se na ní jak divý pes, serval z ní vášnivě ten její šat.V uších mi hučelo jak v bouři les,byl jsem pro ní v tu chvíli soudce a kat.
Má touha, vzduta chlípným chtíčem,chtěla skrz její tělo do ráje vplout.Brána dokořán - hřích co by klíčem, do nás dvou vnikal omamný proud.
Pro ní proud vilnosti z roztoužení, hlasitý stenot - slastná symfonie.Pro mě proud krásy a opojení, vrchol slasti - toť ironie!
Vzpomínky hřejivé, opojné, mou mysl den co den moří. Jsou tak divoké, a navíc hojné,až mi v těle i v duši vášnivost tvoří.
A tak obracím zrak vstříc novým dnům, kde zas a zas poznám rozkoší dost, co reálno přiblíží k těm naším snům - nekonečná vilnost a smyslnost!
2024 ©