PLAVBA JEZEREM LÁSKY
Za večerů, kdy všichni únavou jdou spát, za těch tichých a němých nocí,tehdy já za tebou chodím na strunu Lásky hrát,a vždy vím, že to bude i s tvou pomocí.
Když jsem tehdy přišel k tobě naposled,vzpomínám, jako by to bylo včera,už od dveří jsem se vrhl na tebe hned,vskočil jsem to tvého vilnosti jezera.
Při plavání jsem ochutnával tvé pevné tělo,užíval si každé vlny v té opojné vodě.Opít chtíčem k tobě se mi tolik chtělo,vychutnat si tě naplno v té Lásky přírodě.
Tehdy se´s, tak jako vždy, polibkům vzdala,své tělo a touhu dala mi s radostí hned.Mému obejmutí a dotekům se odevzdala,tak jako zahradníku v sadu vypuklý růže květ.
Jako vždy - jen úsměv, zasněný pohled a v očích něhu,to jsi měla v tu chvíli najednou.A já při té plavbě jezerem nedohlížel břehu,to vše pro Lásku k tobě, jak propast bezednou.
S očima zavřenýma, přes něž ti padaly vlasy,zkoušela si různé polohy, nohy se ti chvěly.S rozkoší sobě vlastní si vnímala tyto časy,jejichž chvíle vždy nové kouzlo měly.
Tvé boky, hýždě, stehna, i ten tvůj sladký kříž,jak alabastr vše bledé, jako samet hladké,já nenasytnými polibky otevřel tu many spíž,kde byla tvá ňadra, mého sadu třešničky sladké,
kde tvé panví dal vyniknout ten vilný pás,kde rozkoší šťáva mě vždy svou touhou zaplavila,tehdy já ztrácel vědomí z těch všech krás,tolik si mne vždy roztoužila...
...Již je konec všeho, ráno se pomalu blíží,já už dávno opustil té vášnivé Lásky chrám.Oči se mi únavou a spánkem klíží,však v mysli stále se vracím k těm nočním hrám. Tehdy usínám, štěstím se směji,proč se taky strachovat?!Však vím, že všechno, co si nyní přeji,bude v dalších dnech...pokračovat!
Komentování tohoto článku je vypnuto.
2025 ©