Ta hudba nudnosti v jeden tón splývá,co v nicotě života jest tonoucí.A tak jen prázdnota se tíživě ozývá - peklo živoucí, peklo horoucí!Chceme najít v životě mír, však v mysli máme z toho všeho jen pouhý vír. Pořád jen slyšíme, co dělat máme, co je potřebné, a co je správné.Pořád jen dle morálních kodexů hráme, co stvořili pokrytci z doby pradávné.Pořád po určených cestách v okovech jít,ve stádu poslušně, pokorně žít. Sledovat falešnost, povrchnost lidí, jejich pokrytectví, a nadutost. Vnímat, jak lžou a slepě závidí, pro své jho páchají nejednu zlost.Však na svaté si pořád jenom hrají, o své špíně nemluví, to skrytě tají. V tom kruhu marnosti musíme hnít,zbaveni svobody těla .. a taky mysli. Musíme s davem v okovech jít, frustraci z toho nic nevyčíslí.Ten pocit bolí jak z hřebů vesta, však pokaždé se najde naděje cesta! Vyžaduje však vůli a vnitřní sílu,odhodlání, odvahu a v sebe víru.Falešné modly a zákony přestat ctít,dospět .. podle svého rozumu začíti žít.Neptat se pokrytců, co můžeme, smíme. Co je dobré a zlé, sami přece víme! Přestat být v davu ovečka věrná, vybočit, jít jinam, být ovce černá! Lidé z té cesty stvořili co´s zlého, směšného, trapného, pokleslého.Dali tomu nálepku špíny a zla, aby žádná ovečka z davu nezběhla. Můžou nás přimět k poslušnosti, mají k tomu prostředky, jsou jich dosti.Můžou vnutit, co se smí dělat, a co říkat, či kterou barvou zeď morálky vystříkat. Však nemůžou sebrat člověku duši, a jeho srdce, co v něm mocně buší. Shodit ty okovy, ztratit v davu místo, že pak není cesty zpět, to víme najisto. Sice pak bude člověk napořád sám, že jen svou víru v sebe a svou duši má.Však bude se tam šťastně cítit uvnitř sebe, páč nekráčí slepě s davem do "pseudo-nebe". A tak jsem se vydal cestou samoty - jsem mimo dav, že mě to udělá lepším, já dobře vím. Nejsem už bláznem, naopak jsem duší zdráv, že mě to udělá šťastným, já v dáli zřím. A ač kráčím mimo houf, přesto nejsem sám, neb mám zdravou mysl a víru v sebe mám!
2024 ©