CESTA ZA SVĚTLEM

Napsal 41N95L (») ve středu 1. 8. 2018 v kategorii BÁSNĚ, přečteno: 1199×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online
Cil_2
 
Ta hudba nudnosti v jeden tón splývá,
co v nicotě života jest tonoucí.
A tak jen prázdnota se tíživě ozývá -
peklo živoucí, peklo horoucí!
Chceme najít v životě mír,
však v mysli máme z toho všeho jen pouhý vír.
 
Pořád jen slyšíme, co dělat máme,
co je potřebné, a co je správné.
Pořád jen dle morálních kodexů hráme,
co stvořili pokrytci z doby pradávné.
Pořád po určených cestách v okovech jít,
ve stádu poslušně, pokorně žít.
 
Sledovat falešnost, povrchnost lidí,
jejich pokrytectví, a nadutost.
Vnímat, jak lžou a slepě závidí,
pro své jho páchají nejednu zlost.
Však na svaté si pořád jenom hrají,
o své špíně nemluví, to skrytě tají.
 
V tom kruhu marnosti  musíme hnít,
zbaveni svobody těla .. a taky mysli.
Musíme s davem v okovech jít,
frustraci z toho nic nevyčíslí.
Ten pocit bolí jak z hřebů vesta,
však pokaždé se najde naděje cesta!
 
Vyžaduje však vůli a vnitřní sílu,
odhodlání, odvahu a v sebe víru.
Falešné modly a zákony přestat ctít,
dospět .. podle svého rozumu začíti žít.
Neptat se pokrytců, co můžeme, smíme.
Co je dobré a zlé, sami přece víme!
 
Přestat být v davu ovečka věrná,
vybočit, jít jinam, být ovce černá!
Lidé z té cesty stvořili co´s zlého,
směšného, trapného, pokleslého.
Dali tomu nálepku špíny a zla,
aby žádná ovečka z davu nezběhla.
 
Můžou nás přimět k poslušnosti,
mají k tomu prostředky, jsou jich dosti.
Můžou vnutit, co se smí dělat, a co říkat,
či kterou barvou zeď morálky vystříkat.
Však nemůžou sebrat člověku duši,
a jeho srdce, co v něm mocně buší.
 
Shodit ty okovy, ztratit v davu místo,
že pak není cesty zpět, to víme najisto.
Sice pak bude člověk napořád sám,
že jen svou víru v sebe a svou duši má.
Však bude se tam šťastně cítit uvnitř sebe,
páč nekráčí slepě s davem do "pseudo-nebe".
 
A tak jsem se vydal cestou samoty - jsem mimo dav,
že mě to udělá lepším, já dobře vím.
Nejsem už bláznem, naopak jsem duší zdráv,
že mě to udělá šťastným, já v dáli zřím.
A ač kráčím mimo houf, přesto nejsem sám,
neb mám zdravou mysl a víru v sebe mám!

Komentování tohoto článku je vypnuto.